Měli jsme vše připraveno – všechna povolení, občerstvení, ozvučení, pozvání přijali modeláři i piloti vrtulníku Delta Air, měli jsme připravenu plochu pro modely, parkoviště atd, atd. Ač se to nezdá, opravdu příprava takovéto akce zabere prakticky celoroční přípravu.

Jak se ukázalo, mělo všechno toto úsilí padnout a podlehnout rozmaru počasí, které jediné nedokážeme ovlivnit. Sobotní odpoledne všichni domácí modeláři věnovali svůj čas posledním přípravám a úpravám. V neděli ráno bylo jasné, že je po všem. Smutně jsme všichni vzhlíželi k obloze a pro vytrvalý silný vítr a neustávající déšť, bylo po poledni rozhodnuto akci zrušit. To samo o sobě znamenalo, obvolat a zastavit řadu modelářů, kteří se chystali na cestu nebo už vyjeli, zrušit výbornou partu s občerstvením, zrušit ozvučení, zastavit start vrtulníku... A našemu trápení neměl být konec.

Příroda si s námi prostě opět zažertovala a téměř těsně před anoncovaným začátkem akce přestalo pršet, obloha se začala vyjasňovat a světe div se – začali najíždět diváci. Přes vážnost situace to muselo působit komicky. Parkoviště diváků téměř plné a na ploše pár "věrných" promoklých a zmrzlých modelářů. Tomu množství diváků a zvláště dětí čekajících na to, že uvidí modely v akci se nedalo jinak než podlehnout. Další pokračování by se tedy dalo nazvat – Jak jsme improvizovali aneb jak jsme uskutečnili zrušenou akci. Diváci se naprosto úžasně a bez problémů drželi zajetých zvyklostí. Tedy zaparkovali na vytýčené ploše, děti si u vstupu od nás vyzvedly nějakou tu sladkost, či něco jiného od sponzorů a houfně se přesouvali k zatím prázdnému depu s modely. Prostě nám jasně dali ti mrňouskové s rodiči najevo, že přijeli na letadla a chtějí je vidět. Rychle jsme zmobilizovali zbytky sil, vytahali z aut připravené modely a improvizovaně zřídili letecký provoz. Našel se první odvážlivec, který se pustil do boje s větrem – potlesk, pak šli na to další a další, do toho auta, tanky - však už to za třináct let znáte. Nakonec jsme diváky bavili celé tři hodiny. Moc mne mrzelo, že jsme jim nemohli poskytnou náš připravený standardní servis s ozvučením a občerstvením i když oni nás podrželi a i přes velkou nepřízeň počasí za námi přijeli. Moc se za to omlouvám, ale nebylo v našich silách to počasí přemluvit. Snad nakonec odjeli všichni spokojeni. Podle slov několika návštěvníků i ocenili, jak jsme dokázali téměř z ničeho nakonec vykouzlit příjemnou akci.

Nezbývá než jako každý rok poděkovat. Poděkovat sponzorům, všem modelářům, kteří se podíleli na přípravě. Letos zvláště díky zaslouží naprosto úžasní diváci a moc, moc, moc děkuji modelářům, kteří vydrželi až do konce. Pomohli se vším, co bylo třeba, našli odvahu poprat se s počasím a hodit“ tam svůj model s vědomím a rizikem, že o něj příjdou. Díky všem, protože bez vás by ten 14. ročník prostě nebyl.

P.S. Speciál díky Mirkovi Košťálovi, který nás některé zachránil před jistou a potupnou smrtí promrznutím tím, že přivezl horké kafe.

P.P.S. Prosím všechny fotografy, aby vystavili použitelné fotky do galerie a zdokumentovali tak to, co tam dělo.

Ještě jednou opravdu a upřímně děkuji. Pavel koch