Byl jsem požádán, abych dal dohromady pár slov a zážitků, také čelím mnoha dotazům na nejlepší ukázku, letadlo atd. Těžko se vybírá. Musím říct, že to byl natolik zážitky protkaný výlet, že opravdu nevím, co vyzdvihnout. Už samotná 1500 km dlouhá cesta, projetí Polska, Německa, Holandska (asi nejhezčí úsek), Belgie, Francie a Anglie. Návštěva míst, o nichž člověk jen četl – Dunkerque, Calais, La Manche. Přijet a nocovat na pobřeží Atlantiku, jízda trajektem přes kanál, za ranního úsvitu vidět bílá skaliska Doveru – to jsou nepřenosné a musím říct, že velmi emotivní zážitky.

Samotná návštěva Airfield Duxford jehož součástí je Imperial War Museum, to je záležitost pro fandy letectví, kterou bych označil bez nadsázky jako „vidět a umřít“. Muzeum je komplex 8!!! obrovských výstavních hal, nespočet servisních hangárů a venkovních výstavních prostor. Všude vás pustí, na všechno si můžete sáhnout, všude fotit. Skutečně nevíte kam dřív. Jestli do kabiny skutečného Concorde – když stojíte pod ním, je to impozantní velikost, uvnitř vás překvapí velmi stísněný prostor jak pro cestující, tak pro posádku...

Nebo si sáhnout na skutečný letoun SR 71 Blackbird? Či snad nahlédnout do nitra ponorky... To vše a mnoho dalšího je možné. K vidění jsou v řezu turbíny, letecké kulomety, rakety, bomby, výstava samostatných motorů, jedna hala je věnována speciálně pozemní bojové technice a samozřejmě letadla, letadla, letadla a… letadla. Je toho neskutečné množství, a kdybych chtěl jen vyjmenovat všechnu techniku, asi by to bylo hodně popsaných stránek.

Samotný letecký den, byl svátkem pro každého fandu letectví. Vidět a slyšet všechny ty létající legendy... co o tom chcete psát? Vidět na vlastní oči a být u toho když startují a přistávají Mustangy a Spity... ke všemu v počtu pět nebo sedm kusů. Zažít nad hlavou stroje jako Curtiss Hawk, Gloster Gladiator, F4U, stroje Grumman, P-47, P-40, Hurricane, Lysander atd. atd. atd. zdálo se, že to snad nemá konce a každá ukázka vždy nadchla. Co z toho všeho vybrat a vyzdvihnout? Opravdu těžká volba. Už jen proto, že každému se také může líbit něco jiného. Ale něco bych snad přeci jen vypíchnul. Něco co na mě konkrétně udělalo největší dojem. Představení Piperů Cubs asi nakonec přerazil pilot Peter Holloway a jeho Fi 156A-1 Storch. Co ten člověk s tím prováděl, to jsme koukali – a že jsme zvyklí, jako modeláři, na ledacos :o) Podobně se mi do paměti zapsala akrobatická skupina, nebo třeba naprosto nádherný Junkers Ju 52 od Lufthansy.

Opomenout nemohu ani dvě krásky. Nádhery mezi všemi. Dakota DC-3.

A samozřejmě nejimpozantnější stroj celého podniku B-17G-105 Flying Fortress – tohle nešlo na nebi přehlédnout i kdyby někdo chtěl :o)

Jistě sami teď už uznáte, že cokoli vyzdvihnout a říct, že tohle bylo zrovna nejlepší – to zkrátka nejde. Všechno bylo naprosto úchvatné a já jsem moc rád, že jsem tu cestu absolvoval. Mám životní zážitky, na které nezapomenu, byl jsem u toho a můžu říct jen jediné – stálo to za to! Závěrem se musím poklonit všem těm, kteří na těch legendách létali a personálu, který to vše udržuje na živu. Díky patří také té fajn partě, se kterou jsme to celé absolvovali. Všem díky.

Pavel Koch